Všeobecná deklarace práv zvířete

Text deklarace byl publikován v září roku 1977. Její znění, vyhlášené dne 15. října 1978, bylo revidováno a přijato Mezinárodní ligou práv zvířete v Ženevě 21. října 1989.

Preambule

Vzhledem k tomu,

- že život je jeden a že všechny živé bytosti mají společný původ a k jejich rozlišení došlo během vývoje druhů,

- že každá živá bytost má přirozená práva a že každý živočich s nervovým systémem má zvláštní práva,

- že pohrdání těmito přirozenými právy, ba dokonce jejich pouhá neznalost má za následek závažné ohrožování přírody a vede člověka k páchání zločinů na zvířatech,

- že soužití druhů na světě předpokládá, že lidstvo uzná právo ostatních živočišných druhů na existenci,

- že respektování zvířat člověkem je neoddělitelné od respektování lidí mezi sebou

je vydáno následující prohlášení:

Článek 1

1. Všechna zvířata mají stejná práva na existenci v rámci biologické rovnováhy.

2. Tato rovnost nezakrývá rozdílnost druhů a jedinců.

Článek 2

1. Život každého zvířete má právo na to, aby byl respektován.

Článek 3

1. Žádné zvíře nesmí být vystaveno špatnému zacházení nebo krutému jednání.

2. Jestliže je usmrcení zvířete nevyhnutelné, musí být okamžité, bezbolestné a nevyvolávající úzkost.

3. S mrtvým zvířetem se musí zacházet vhodným způsobem.

Článek 4

1. Divoké zvíře má právo na život a rozmnožování ve svém přirozeném prostředí.

2. Dlouhodobé zbavovaní volnosti, rekreační lov a rybolov i jakékoliv využívání divokého zvířete k jiným než životním účelům jsou v rozporu s tímto právem.

Článek 5

1. Zvíře, které je závislé na člověku, má právo na pozorné zacházení a péči.

2. V žádném případě nesmí být opuštěno nebo neoprávněně usmrceno.

3. Veškeré formy chovu a využívání zvířete musí respektovat fyziologii a chování, které jsou vlastní danému druhu.

4. Veřejná vystoupení, představení a filmy využívající zvířata musí rovněž respektovat jejich důstojnost a nesmí obsahovat žádné násilí.

Článek 6

1. Pokus na zvířeti, který zahrnuje fyzické nebo psychické utrpení, porušuje práva zvířete.

2. Musí být vyvíjeny a systematicky zaváděny náhradní metody.

Článek 7

1. Jakýkoliv čin zahrnující smrt zvířete, která není nutná a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují zločin proti životu.

Článek 8

1. Jakýkoliv čin ohrožující přežití divokého druhu a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují genocidu, tzn. zločin proti druhu.

2. Vybíjení divokých zvířat, znečišťování a ničení biotopů představují genocidu.

Článek 9

1. Právní osobnost zvířete a jeho práva musí být uznány zákonem.

2. Obrana a ochrana zvířete musí mít své zástupce ve vládních orgánech.

Článek 10

1. Výchova a veřejné vzdělávání musí vést člověka k tomu, aby již od dětství respektoval zvířata, rozuměl jim a vážil si jich.